8. zápis
Páni. Poprvé jsem viděla kouzelnické souboje! No jako ne přímo souboje na život a na smrt, nebo že by to bylo něco nebezpečného, ale prostě…Hůlka proti hůlce. J
Škola totiž vyhlásila soubojnický turnaj. Mohl se přihlásit kdokoliv, kdo byl starší 13ti let. Bojoval jeden proti jednomu v takové učebně, kde jsem nikdy nebyla. U jedné stěny byly lavice poskládané tak, že vypadaly jako malá tribuna a uprostřed místnosti bylo několik metrů dlouhé pódium. Na každém konci toho pódia byl jeden ze soupeřů. Jakmile byl souboj odstartován, mohli se soupeři hýbat, jak jim bylo libo. Tedy jedině s tím omezením, že museli zůstat na onom pódiu.
Soudcování měl na starosti takový divný kouzelník se silným akcentem. Byl němec, nebo cosi takového. Nebo tak na mě alespoň působil.
No soubojů bylo moře! Proseděla jsem na té dřevěné tribuně praktický celý den. Ani na jídlo jsem nešla a vystačila si jen s tím, co jsem měla nasyslené v brašně. Zadek mě bolel, ale byla jsem spokojená.
Příště se přihlásím taky!Ha!