ápis 11.
Dny teď letí jako splašené a já s hrůzou zjistila, že zkoušky se blíží…Učení s ena mě valí a já vidím, jak moc toho najednou neumím…Ještě že mám Ričiho. Snad ve všech volných chvílích mě bere do volných učeben po škole a tam trénujeme. Ve formulích se docela rychle zlepšuju a doháním vše, co jsem doposud zameškala, ale u lektvarů stejně asi pohořim…Už ani nedoufám, že by se to snad ještě nějak dalo změnit…
No…A Riči…Tak nějak…Vyšlo najevo, že v létě jsem udělala špatné rozhodnutí a že je nám spolu vlastně dobře..No..Tedy alespoň doufám, že to není jen můj názor…Ono to tak vypadá i z jeho strany..že mě má rád…
A ještě další věc.! Přijali mě do spolku, al nebudu tady raději zmiňovat jak se jmenuje, ani kdo ho vede. Co kdyby si ten deník někdo přečetl...? Šmarjá bych s musela asi hned někde zahrabat..!
No…A ve Velké síni nám vyrostlo lešení, kde skřeti pylně pracují. Byla jsem se podívat, jak jsou na tom hodiny venku, ale lešení je stále na svém místě, tak asi stále není hotovo, no…
Jak tak koukám, moje zápisky jsou docela nepěkně zmatené..Ale ono to tak je se mnou poslední dobou pořád. Stále lítám od jedné myšlenky ke druhé a stále mám pocit, že vše nemůžu stihnout. Nesnáším shon. Doufám, že po zkouškách se vše uklidní a budu mít konečně pokoj.