Zápis 4.
Chodím s Jamiem…Jo….Je to divný, ale je to tak. Nejdřív jsem si myslela, že to tak nebude..Že to nejde…Ale nějak se to zvrtlo.
Přišlo to tak nějak samo a pozvolna…Nejdřív se bavíme o tom, co s Ričim a jak dál…A pak najednou mě Jamie objímá a říká mi Miláčku…
Jsem z toho všeho trochu zmatená..Ale je mi s ním dobře…
Včera se mnou mluvila Sayuri. Počkala si na mě u učebny lektvarů a šly jsme si popvídat do jedné z učeben poblíž mrzimorské koleje. Rozhovor začal běžnými věcmi jako „jak s emáš“ apod…Ale pak mi nějak přešla k tématu o Ričim a začala povídat, jak jsem dřív vypadala šťastněji, když jsem byla s ním a že teď už jsem pořád jen zadumaná a že on mě má pořád rád a že vidí, že já jeho taky…Prostě do mě ryla, abych se k němu vrátila…A když jsem jí řekla, že to už nejde, že mi ublížil a že je tu někdo jiný, málem mě sežrala! Fakt! Kdyby mohla očima vrhat blesky, byla bych už na uhel…
Nakonec se zvedla a že prý musí jít. Se škrobeným „Ahoj“ odkráčela. Nevěřícně jsem za ní koukala, než jsem se vzpamatovala a doběhla ji. Chtěla jsem vysvětlení toho, co se jí stalo. Co jí vadí…Prý myslela, že my jsme ideální pár a že k sobě patříme…
Podle mě se jí dotklo i to, že jsem jí o Jamiem neřekla…Ty jo a to neví o Marcusovi…To mi taky připomíná, že bych mu měla napsat.
Ať se zlobí pro cokoliv, mrzí mě to. Mám ji ráda a nechci aby kolem mě chodila a dělala, že mě nezná, nebo že někam pospíchá, jen proto, aby se mnou nemusela mluvit…
Ach jo…Musím to dát dohromady…