Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zápis 8.

14. 11. 2012

Sakra, sakra, sakra..!
Jak jen mám napsat, co se stalo..? Kde začít..? Ani nevíš, jak moc vyděšená jsem..! Ruce se mi klepu, že skoro ani psát nemůžu, na čele cítím pot a v obličeji jsem bledá jako stěna...A to nemluvím o srdci, které mi bije jako o závod...

Pokusím sem napsat vše, co si pamatuji...Pokusím se, aby to mělo hlavu a patu, ale bylo toho tolik najednou a nečekaně, že bych se ani nedivila, kdyby to jako celek nedávalo sebemenší smysl.

Dnešní den začal jako každý jiný. Jelikož jsem neměla pro dnešek žádné vyučovací hodiny, potulovala jsem se po škole a napmínala studenty ke kázni. Zaběhnutá rutina. 

Když mě omrzelo pochodování po škoe, vrátila jsem se do spolky, kde sedělo pár mladších studentů. Mezi nimi i Hannah. Sedla jsem si stranou od ostatních, abych měla alespň chvíli klid. Nechtělo se mi do Brtakuly, ani do Prefektské místnosti. byla jsem an to příliš líná. Takže jsem seděla vespolce a probíraa se myšlenkama o zkouškách a o tom, co asi dělají naši...Když v tom ke mě přišla Hannah. Tvářila se nejistě a ptala se, zda si s emnou může promluvit. Už v tu chvíli jsem čula prolém. Hanna sejindy neptá. prostě přijde a mluví. Samozřejmě, že jsem ji neodehnala a poslechla si, co měla na srdci. ..A ano, byl tam průšvih. Nemohla jsem se na ni ale zlobit. Upřímně jsem jí děkovala že ten průšvih udělala. Vpálila totiž Briesemu dělo. Tečku. Prdu. Pěsťovu. prostě ho plácla přes papulu. Sama jse už měla sto chutí to udělat, ale udržel jsem se. Ono na něj asi nic jiného totiž neplatí...A proč ho praštila? vyhrožoval, že půjde za ředitelem, nebo profesorem nebo kam..To jedno za kým chtěl jít, ale chtěl prostě povědět o Samovi. Trochu mě překvapilo, že o tom všem Hanna ví..Ale tak ona vyšťourá prakticky všecno, tak proč ten údiv..?

Jak jsem řekla, nehubovalajsem ji. Odpyká si trest a tím to bude vyřešené. Nemohla jsem ji přece zazlívat to, že chránila Sama..!

Poté, co Hana odešla, jsem se přesunula do pokoje. Chvíli jsem se učila, ale povedlo se mi u toho usnout. ze spánku mě probraly duté rány...Když jsem otevřela oči, nic jsem už neslyšela. Myslela jsem si, že to bylo jen ve snu a tak jsem usnula znovu....Když jsem se probrala, vyšla jsem do spolky. Nikde nikdo. Očekávala jsem, že už všichni spí a vydala se na večerní prohlídku hradu. ve vchodu jsem potkala tři naše prváky. Vypadali vyjukaní a drmolili, že mě sháněli a něco o prvním patře a bystrozorech. zahnala jsem je do pokojů a vyběhla jsem ven. Už v tu chvíli mi srdce bilo jako zvon. Nedoběhla jsem až do prvního patra. Na schodech jsem se málem srazila s dvojicí vizích mužů, kteří táhli čísi bezvládné tělo. Nevěděla jsem, kdo to je, protože měl kápi na hlavě a obličej skloněný k zemi. Tušila jsem, kdo by to mohl být, ale nechtěla jsem si to přiznat. 

Ačkoliv bylo nad slunce jasné, kdo ti muži jsou, zastavila jsem je se slovy, kdo jsou a ať se mi prokáží nějakým průkazem..Vytasili svoje odznaky a měli tu věc za vyřízenou. Stále se mě snažili obejít, ale já je nechtěla nechat jít. Brumbál o tom jistě nevěděl. Stále jsem sen a něco vyptávala a zdržovala je, i když ten jeden byl dost netrpělivý a vznětlivý. Už už jsem chtěla seslat nějaké kouzlo, které by je zastavilo..Snad..Ale bála jsem se. Bála jsem se Azkabanu. Bála jsem se, že mě vyloučí ze školy...Do toho se tam vehnali prváci a začali se ta plést. Zaháněla jsem je do spolek.ta trojice toho využila a obešla mě. Chytila jsem je až ve Vstupní síni, kde si něco mumlali. Když mě spatřili, přesunuli se ke krbu...Zastřela jsem se ve snaze dostat se k nim co nejblíž, vyslechnout si jejich rozhovor a případně na ně seslat kouzlo, abych jim zabránila v odchodu. Chtěla jsem, aby sithnul přijít Brumbál a něco udělat...Povedlo se mi zastřít, to ano...Ale zapomněla jsem na fakt, že jsem se nestačila najíst...Že poslední jídlo, které jsem měla, byla snídaně...a že Zastírací kouzlo sebere dost energie...Nebyla jsem schopna seslat ani obyčejnou zeď....Taková základní chyba! Proklínala jsem se a jen jsem bezmocně stála. Stoupla jsem si alespoň přímo před krb, ale nebylo mi to nic platné...Bystrozor s nemouhoucí postavou zmizel v krbu a ten druhý nemeškal a zmizel za ním,. Zrušila jsem kouzlo a šla vynadat klukům z právku, kteří se krčili za sloupama a šmírovali. Utekli...A v tom přišla další dvojice bystrozorů. Ti byli očividně navztekanější. Hned vyhrožovali, křičeli, ať odložím hůlku...A pak se tam někde sebral Jamie a Matty... Na oba okamžitě seslali nějaké kouzla a kluci se sesunuli k zemi. To byla poslední kapka. Vstala jsem od Jamieho, ke kterému jsem se hned vrhla a  namířila hůlku na bystrozora, co stál blízko mě. Věděla jsem, že se kouzlo s nějvětší pravděpodobností nepovede, ale byla jsem vzteklá a chtěla jsem tu mít alespoň jednoho. Musela jsem se pokusit. Pootevřela jsem rty, ale ten muž cosi zamumlal a mě do prsou narazil rudý paprsek. Zakymácela jsem se, udělala krok a pak jsem už ležela na zemi. V hrudníku jsme cítila podivný tlak, který mi chvíli nedovoloval vstát...Když jsem se konečně mohla pohnout a vstát, točila se mi hlava a já jsem jen nejasně viděla, jak ti dva mizí...Utekli mi..všichni...Pokazila jsem to...A Jamie..! Jamie tu leží..Matty..A nějací další kluci...

Jako prvního jsem se snažila probudit Jamieho...Tvářil se zamteně...Stejně tak Matty...Ale Jamie - narozdíl od Mattyho...No..Nic si nepamatoval...Nic..Mě, školu, sebe, nic...Jamie...Můj Jamie, jak ho znám, byl pryč...

Kolem hulákalo pár prváků, Bennettky se snažily pomoct, Matty se tam snažil dát do kupy...A do toho zmatku zazněl známý hlas...Přišel Brumbál. Zjistil co se děje...Samozřejmě o Bystrozorech nevěděl..Samovo zatčení ho samozřejmě znepokojilo..Takže to byl opravdu on..Ta postava, kterou vedli..Pak se začal věnovat Jamiemu...Prý ho zasáhli kouzlem Obliviate..To je kouzlo zapomnění..Vymazání paměti..

Brumbál nemeškal. Zaúkoloval mě, abych všechny studenty zahnala do kolejí a hlídala klid na chodbách..nechtěla jsem se hnout od Jamieho, ale neměla jsem na výběr. Pak vzal Jamieho a odešel s ním. Mě zůstali všichni na krku...Byla jsem tam jediný prefekt..Jediný starší člověk...Naštěstí tam byly holky Bennettovic. Ty jsem poprosila o pomoc. Odvedly mrzimorské studenty na kolej...Ostatní jsme vzala já, plus jsem podepírala Mattyho, kterého jsem vzala na ošetřovnu.

Dlouhou dobu jsme tam čekali, klepali...Nikdo neotevíral, ale slyšeli jsme občas tlumené hlasy a tak bylo jasné, že tam někdo je...Ale asi měli práci...Jistě tam byli s Jamiem...Mé domněnky se potvrdily, když vyšel ven Brumbál. Snažil se mě uklidnit, podpořit...a pak odešel.Prý mám hlídat klid na chodbách. Snažila jsem se být v klidu. Opravdu ano...I když jsem se třásla jako ratlík a bylo mi z toho všeho na omdlení..I když ani nevím, jestli mi bylo víc na omdlení, nebo na zvracení...Bála jsem se..Bála jsem se o Jamieho a bála jsem se toho, jak mi to vše připomínalo útok Půlměsíce...

Uklidnila jsem se, jak nejvíce to šlo. O Jamieho je teď postaráno...Bystrozoři jsou pryč..A Sam se z toho jistě dostane..Matty bude taky brzy v pohodě...Tak klid...Dovedla jsem Mattyho do čekárny a posadila do křesla. Přišla Pomfreyka a prohlédla ho. Dala mu nějaký lektvar a dál se věnovala Jamiemu,který stál u zrcadla a čučel na sebe. Za mnou se objevila Hannah. Nejdřív jsem se rozzlobila, co že tady dělá. Měla být přece na koleji...v bezpečí..a hlídat prťata..! Když mi ale vysvětlila, že všichni už spí a ona se tam sama bojí, nemohla jsem jí nic vyčítat. Chápala jsem to. Pak najednou ale Jamie zařval a vyběhl ven z ošetřovny na chodbu. I když jsem se za ním hned rozeběhla a Hanna za mnou, nestačili jsme mu. Byl moc rychlý.

Následovaly minuty, snad hodiny...Pobíhaly jsme s Hannah školou (sama jít nechtěla) a hledali jsme Jamieho. Až ve Vstupní síni jsme narazili na zeď. Bála jsem se, že se vrátili Bystrozoři. Pomalu jsme zeď obešly a nakoukly z druhé strany. Byl tam otvor, ale nikdo uvnitř....Opatrně jsme pokračovaly po schodech vzhůru a zamířily k ošetřovně. Cestou jsem ale málem zakopla o někoho na zemi. Lekla jsem se neskutečně! Ležela tam totiž Pomfreyová...Během chvilky se probrala...Prý ji to udělal Jamie. Takže ona ho chytila, ale on ji omráčil.?! Nechala jsem Hannu u Pomfreyky a rozeběhla se hradem sama...Musela jsem ho najít. Musela jsem to udělat rychle, než ublíží sobě, nebo někomu jinému...I kdybych ho měla omráčit..!

Pobíhala jsme ode dveřím k dalším dveřím a volaa jeho jméno.

Doběhla jsem ke Knihovně a postranní dveře, co bývají vždy zavřené, byly dokořán. Opatrně jsem nakoukla dovnitř, hůlku pevně v ruce...Bála jsem se, že mě vezme něčím po hlavě, ale nic se nestalo..Dívala jsme se mezi regály a tiše jsem volala jeho jméno. ..A pak se ozval.

Seděl schoulený pod stolem a brečel. Začali jsme si povídat..On byl zmatený  toho kde je, proč tu je..Ničemu nerozuměl, nic nechápal. Bála se, že se zbláznil, nebo že na něm někdo dělá pokusy...Podařilo se mi přemluvit ho, aby šel kus se mnou. Jeho podmínkou bylo, že se nevrátíme na ošetřovnu. Musela jsem mu lhát..a když bylo jasné, kam míříme, seslala jsem na něj kouzlo, aby mi neutekl...Podvedla jsem ho . Lhala jsem u. Zradila jsme ho...

Dotáhla jsem ho až na ošetřovnu, ale nikdo nikde nebyl..Jen na chvíli jsem ho spustila z očí a on..Ach můj bože! On se pobodal...Někde měl u sebe nůž a bodnul se..! v tu chvíli naštěstí přišla Madame Pomfreyová s Hannou a začala ho léčit. 

Připadalo mi to jako věky, než vyšla ven a řekla, že bude v pořádku..Alespoň co se toho pobodání týká...

Pak už jsme se musely vrátit na kolej. Bylo skoro ráno...Byla jsme strašně unavená...Přesto tady ale teď sedím a píšu tyhle řádky. Venku už se rozednívá....A já nevím, co bude dál...Bojím se pomyslet na to, co vše se tady dnes událo a co to vše znamená....

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

^^

(Say, 19. 11. 2012 12:17)

Uplně nádherně napsaný.... Hustodémonsky krutopřísně.. Jen mě štve že se do toho nemůžu zapojit taky :/ škoda... vsadím se, že kdybych mohla hrát takj je tam Say v tom článku určitě taky :D :D

komentář

(Sam, 15. 11. 2012 16:22)

Moc pěkně napsaný. A hezky dojemný, jak se bojí Am o Jamieho. :-D Ale nedivim se jí. Její kluk ztratil paměť a kdo ví, jestli si na ni někdy vzpomene. Vědět, že Sama hodili v Kotli na zem a nechali ho být, tak by mu to asi vyčítala do konce života, že Jamie ztratil paměť zbytečně. :-D

Re: komentář

(Amelia, 15. 11. 2012 18:37)

Jestli se to Am někdy dozví, tak Sama vážně asi nejspíš zakousne.. :)))

Re: Re: komentář

(Sam, 15. 11. 2012 22:12)

Nema od koho. Sam nevi jak se dostal k Mungovi, ikdyz je mu divny, ze ho nehlidali a ptali se na jmeno, ale to neresi zatim, a hospodskyho z Kotle se asi nikdo ptat nebude a ten honasel na zemi v Kotli. Ale Jamie si to zjevne uziva. :-P :-D