Zápis 15.
Zápis 15.
Já jsem ale taková kráva..!
Normálně bych si měla zašít hubu, nasadit na ní několik zámků a ještě si nějak pojistit, že ani nepípnu…Ach jo…
Totiž…
Už je to pár dní, co jsme se – celá škola – rozloučili s Walmarem. Profesorka Orwell pronesla smuteční řeč a zároveň nám kladla na srdce, že nemá smysl řešit problémy tímhle způsobem.
Všichni byli přešlí a i na lidi, kteří se s tím klukem nebavili, dopadl splín.
Pár dní uteklo, ale já jsem se stejně nemohla zbavit hlodavého pocitu, že to nebylo jen tak. Nesedělo mi k tak mladému klukovi podobné chování…Pořád jsem hledala za tím vším něco víc…A pořád se mi do mysli vkrádala Gina, i když jsem si řekla, že ji nechám být…Že si vše jen namlouvám a ona nic za lubem nemá…
Takhle uteklo pár dní, když jsem zase hlídala chodby. Udělala jsem si pauzu v trénincích, jimiž jsem v poslední době zaplnila prakticky celé dny ( i večery). Jamie na mě stejně neměl čas (nebo náladu), Say poletovala kdo ví kde a mě se zkoušky kvapem blížily…
Inu hlídala jsem a zamířila si to zrovna kolem naší koleje, když jsme zahlédla Sayuri. Vypadala nějak naštvaně, nebo rozrušeně…Chvíli jsem z ní dolovala, co se stalo, až mi řekla, že se mám na Ginu vykašlat aže je blbá. To mi vyrazilo dech! Tohle že by mi řekla Sayuri o Gině..? Celou dobu ji bránila a bavila se s ní…
Bylo mi nad slunce jasné, že si ty dvě něo udělaly. Sayuri mi vyklopila vše o tom, že se nepohodly a že na ni Gina dokonce vytáhla hůlku..! To mě dožralo! Dospělá ženská a bude strašit o tolik let mladší holku..?!
No nečekala jsem na nic a zamířila si to rovnou k ošetřovně, kde ji Say naposledy viděla. Byla jsem jako býk v aréně. Viděla jsem rudě. Možná to bylo tím, že už bylo všeho dost a te´d to bouchlo, nebo jsem zkrátka hledala nějaký ventil a zrovna semi to hodilo..Těžko říct…
Došla jsem k ošetřovně a bušila na dveře jako hluchá do vrat. Otevřela mi Sayaka se svým typickým úsměvem. Jen jsem se jí zeptala, jestli je uvnitř Gina. Odpověď byla kladná a tak jsem se rozhodla čekat…Když mi o něo jde, umím čekat docela dlouho…
Netrvalo to ani tak dlouho, jak jsem očekávala a dveře ošetřovny se otevřely. Gina tam stála, bílá jak stěna, klepala se jako ratlík a vůbec vypadala, že se za chvíli sesune. Na krátký okamžik mi blesklo hlavou, že tak vypadá kvůli mně…Že se mě jako lekla…Ale pak jsem spadla zpět na zem a sama sobě jsem se musela zasmát. Blbos!
Ona gina v poslední době pořád vypadala tak nějak divně…Nemocně…V duchu jsem jí říkala Zombice. Kdyby vyrazila večer na procházku kolem hřbitova, jistě by se našel nějaký dobrák, co by do ní začal bušit lopatou a snažil se ji zahnat do nejbližšího hrobu…Ale zpět k situaci na chodbě…
Stály jsme tam proti sobě. Já naštvaná, z očí jsem metala blesky a v ruce třímala hůlku. Ona proti mně seschlá, unavená, rozklepaná…Ale to já v tu chvíli nevnímala. Byla červený hadr a já nepříčetný býk.
Spustila jsem příval výčitek a nadávek ve smyslu „co si to jako dovoluje“ a ona se jen bránila slovy, že nic takového neudělala…Pak nasadila na tvrdší kalibr s tím, že jsem si to vymyslela a to neměla dělat..Ani si vlastně nepamatuju, co jsem jí všechno řekla. Pamatuju si jen její slova, která mi zazněla v uších, když se konečně dostala ke slovům.
„Brzy ode mě stejně budete mít pokoj, protože asi umírám!“
…a odběhla…
Stála jsem tam na chodbě a tupě zírala před sebe. V uších mi zněly stále dokola její slova. Umírám…asi umírám…
Připadala jsem si jako bezcitná husa..Jsem bezcitná husa!
Pomalu jsem šla chodbou, aniž bych pořádně vnímala, kam jdu. Sayuri poslouchala, jak se dalo předpokládat a teď se přidala k mému pomalému postupu hradem. Vyměnily jsme si pár slov, ale nechtěla jsem s ní být. Ne teď. Poslala jsem ji na kolej, protože se blížila večerka. Ani neodmlouvala. Sama se tvářila dost šokovaně….
Já teď sedím v pokoji, píšu sem do sešitu a pokukuju po dopisním papíře…Měla bych se Gině omluvit..Měla bych to zkusit nějak spravit. Ať je jakákoliv a chová se jakkoliv, tohle bych jí nepřála.
Omluvím se jí přímo…Pokud ještě někdy vydrží v mé přítomnosti…
Komentáře
Přehled komentářů
Pekny článok, ale Amelia by nemala tak ľahko skočiť Gine na špek, je to Gine :D
Re: katie-nolin.blog.cz
(Amelia, 7. 3. 2013 22:03)
No tak jistě!:) Vždycky se musí najít někdo, za kým se všchni potáhnou :))
Amelia je naivka citlivá :) Bude to mít v životě těžký, chudák :)
.....
(Slečna bezejmená, 6. 3. 2013 17:14)Ještě že tu Ginu máte, na koho byste to všechno sváděli! :D
katie-nolin.blog.cz
(Katie Nolin, 6. 3. 2013 15:30)