Zápis 17.
Zkoušky začaly…Pár dní jsem nepsala, protože jsem na to neměla nejmenší pomyšlení…Sayuri zlobí a zkoušky jsou tu…Nevím co dělat…začnu od Sayuri..
No..Ono jí asi přeskočilo nebo co…Jeden den v podvečer prý málem zaútočila na jednoho kluka u nich ve spolce a pak prý vyváděla…No museli ji vzít na ošetřovnu. Šla jsem za ní…
Seděla na posteli schoulená do klubíčka a koukala před sebe. Nemluvila a tak to bylo na mě…Ani nevím, co všechno jsem jí tam povídala, ale nakonec se mnou přeci jen začala mluvit. Povídala jen málo a vlastně jsem se ani nedozvěděla, co se stalo..Hlavní ale bylo, že se klidní.
Teď jsem si ještě vzpomněla na další její exces, kdy napadla Ginu..! Sayuri napadla Ginu!!! Nejdřív byly veliké kamarádky a teď tohle..! Nehledě na to, že je vyloženě bláznovství, když tak (v poměru k Gině) nezkušená holka útočí…Ach jo..Noprý ji povalila na zem nebo co a Gina na ji pak odzbrojila a seslala na ni patrona. Netuším si ce proč..Sayuri má do mozkomora dost daleko…Ale asi ji chtěla jen postrašit…Nicméně tenhle případ už mi začal opravdu dělat vrásky na čele…
Pak následovalo pár dní, kdy jsme spolu se Say mluvily tak nějak..napůl…Nevím..Bylo to takové napnuté..
A přišel první den zkoušek OVCÍ a já měla nervy na dranc. Nevím kolik nocí jsem pořádně nespala. Byla jsem unavená a nervózní. Čekala mě pro mě nejtěžší zkouška – lektvary.
Nejprve jsme mluvili o teorii…Profesorka mi pokládala otázky se kterými jsem se tak nějak prala, ale snad to šlo…Pak přišla druhá část, kdy jsem musela rozeznat jednotlivé lektvary, určit jeden jed a jeho protijed a ten protijed potom uvařit…Uvařila jsem ho až napodruhé a ani nevím, v jaké kvalitě…
Druhý den zkouše, když jsem čekala před zkušení učebnou, se přede mnou najednou zjevila Gina. Měla jsem málem šok. Už vím, jak se cítí mladší ročníky, když jim to dělám. Pche…
No Gina se ukázala a že si chce se mnou promluvit. V tu chvíli se otevřely dveře a já musela k praktické zkoušce. Gina slíbila, že na mě počká a tak jsem šla…
Ten den byly za mnou zkoušky z Přeměn i z OPČM…
Vyšla jsem ven a Gina nikde…Naopak tam stála Sayuri, která mě čapla za ruku a odtáhla za roh. Začala na mě chrlit slova o tom, že ví, proč je tady Gina, že jde o S. Že chce zjistit kde je a že její táta patří k Rudým…No…Ne že bych tyto informace nevěděla, ale poděkovala jsem jí…V jejích očích jsem viděla takové zapálení..! Bylo jasné, že nemá vúmyslu jen tak nechat všeho toho pátrání…Pak odběhla…
Bylo mi z toho všeho nějak ouzko…Nechci, aby se Sayuri do něčeho namočila…Ale jak je vidět, je pozdě…Jestli něco prozradí..!
A pak se opět přede mnou objevila Gina. Srdce se mi rozbušlo, když jsem si uvědomila, že se tam asi někde celou dobu skrývala a že nás mohla poslouchat.
Nic ale neříkala o obsahu mého a Sayuřina rozhovoru. Spustilo o tom, že Say strká nos kam nemá a že by toho měla nechat. Nerada by jí prý ublížila…A pak řekla krátký úryvek našeho rozhovoru, takže bylo jasné, že poslouchala.
nechtěla mi říct, do čeho Say strká nos i když jsme s etam bavily dlouho, předlouho…měl ajsem z toho všeho hlavu jako pátrací balon..
Následující den jsem měla volno a tak jsem se snažila odpočívat, ale nešlo to…Měla jsemhlavu plnou Sayuri, Giny a zkoušek.
Poslední zkušební den byl čtvrtek. Měla jsem před sebou už jen Formule. Ráno jsem sešla na snídani a potom jsem se na chvíli postavila, jao vždy, u bodů…Ani jsem nehlídala..Spíš jsem tam ze zvyku stála a snažila se uklidnit…Byl tam i Tony a pak přišla Say…Nějak se chytili kvůli tomu, jak se Say zatvářila azačali se hádat. Say místo aby se omluvila, nebo toho všeho alespoň nechala, tak začala hulákat víc a víc…Tak jsme ji chytila a odtáhla stranou. Už jsem to nevydržela…
Ptala jsem se jí co se stalo, že tak poslední dobou vyvádí…Už mi nic neříká, když se něco stane a já nevím proč se chová tak jak se chová…
Ani nevím, jak k tomu všemu došlo, ale začaly jsme se hádat. Všechny předchozí hádky byl nic proti tomu, co se semlelo teď. Ona křičela, já naproti ní stála rudá se sevřenýma pěstma…Syčely jsme na sebe jak dvě zmije..a pak jsem už ztratila nervy a než abych jí něco udělala, raději jsem se otočila a šla pryč…
Zastavila jsem se na chodbě u lektvarů a opřela se tam o zábradlí. Potřebovala jhsem se vydýchat a pročistit hlavu..Neměla jsem moc času, protože po chvíli mě Say našla a začalo to nanovo. Byla jsem ale vyčerpaná a svou dávku vzteku jsem už vyčerpala…Narovnala jsem se tedy a jen mlčky koukala na Say, která po pár peprných slovech začala hledat kamínek od našeho krbu a že mi ho vrátí…Nechce u mě bydlet…Jen jsem jí řekla, at si ho nechá…Kdyby potřebovala…
Ještě něco říkala, ale já ji moc neposlouchala. Vím, že kolem stálo několik lidí, ale nic jsme si z toho nedělala…Pak Sayuri odšla s hlavou triumfálně vztyčenou a byl klid. Kdosi pronesl, že jsem jí měla jednu vrazit…Možná měl ten dotyčný pravdu, ale já bych to nedokázala…Ne Sayuri…
Až teď jsem si uvědomila, že jsme proti sobě stály s hůlkami v ruce. Stačlo málo, abych na ní seslala nějaké nepěkné kouzlo…
No…A takhle citově rozharašná jsem šla k poslední zkoušce…Kupodivu dopadla asi nejlépe..Podle mých měřítek a souzení…Výsledky však ještě nevím…
Co se bude dít dál je ve hvězdách..Jamieho nevídám..Snad někam odjel..Kdo ví..Chybí mi..Potřebovala bych nějakou oporu...Asi ž mě nechce vidět…Na jednu stranu se mu nedivím…