Zápis 18.
A je to tady..Jeden z posledních zápisů v Bradavicíh…Ani jsem se nenadála a je to tu…Jako včera mi přijde ten den, kdy jsem sem vešla prvně…A nikdy už na ten den nezapomenu. Vše bylo tak nové.!Tak jiné..! Tak zvláštní…
Zatím jsem ještě neobržela výsledky zkoušek z OVCí, ale myslím si, že i kdybych neudělala zkoušky se známkama, které potřebuju ke studiu na Bystrozora, vyjdu z této školy…A pak se sem už asi nikdy nevrátím..možná jednou učit..Kdo ví…
V každém případě jsem teď stále plná nostalgie. Se zvláštní směsicí smutku a štěstí se dívám na všechna známá místa a usmívám s ena studenty kolem…A ve chvílích, kdy se mě smutek chytí opravdu hodně, ho zaháním větami typu“ No co..! Něco končí, ale něco nového začíná! Buď ráda, že jsi tady prožila sedm krásných a vyjímečných let! Nemuselo tě tohle štěstí potkat…a tebe potkalo! Buď ráda za to, co ti bylo dáno a nemysli na to, že je ti to teď bráno…Těš se z nových zítřků..!“
Už jsem si začala dokonce pomalu balit.
Každý rok jsem si tu o prázdniny nechávala nějaké ty věci…Posledních pár let jsem byla na pokoji sama. Všechny holky mě opustily…Zmizely na jiné školy, nebo zanechaly kouzlení docela…A já tu zůstala sama. Využívala jsem tedy toho prostoru a nevozila jsem domů vše. Letos to je ale jinak a já se pachtím se všema těma zbytečnýma věcma…Mám už vyřazené některé věci, abych je dala ostatním lidem z koleje. Jistě jim udělají více služby, než mě. Bude to vynahrazení za letošní Vánoční trhy, kde jsme nebyla a nedávala jim nic jen tak a prakticky zadarmo. Už je toho pěkný balík, tak se nejspíš dostane na každého.
Byla jsem se podívat i v Prefektské místnosti. Anthony se jí stále snaží udržet v chodu, ale je asi jediný…Já tam jen občas vyhledávala klid…Nemohla jsem si odpustit napsat malý vkaz pro budoucí Prefekty a Primuse. Teď zpětně uznávám, že to je poněkud citama překypující vzkaz, který bude jistě jednou znít neskutečně trapně, ale co! Stejně to asi někdo vyhodí.
A SAyuri tu nechám…Letos o prázdniny by chtěla být u mě…Už se uklidnila a zase o tom začala tak nějak mluvit. Nic proti tomu nenamítán a rodiče také ne, Tak uvidíme, jak se rozhodne. Vrátil se jí Jacob, tak je trochu klidnější a umírněnější. Díky Bohu za to..Uf…Byla to fuška…Ale Jamie…Ten se stále neozval. Kdo ví, kde je mu konec. Nenapsal, nikde ho není vidět, nikdo o něm nic neví, nikdo ho nespatřil, nikdo s ním nemluvil…Buď s propadl do země, nebo nevím…nechci si připouštět, že by snad pátral dál po úryvcích z toho deníku a něco se mu stalo..Sám Carey říkal, že je to vše už nefunkční a bezpečné…Tak snad měl pravdu…
Ach jo…
Dnes je venku krásně a tak se jdu trochu prohřát na slunko..Teplé sluníčko v Bradavicích…