14. zápis
Den začal opravdu slibně. Včera jsem se totiž zařekla, že zahodím veškerou sebelítost a zlost a začnu odpouštět. Některým lidem.
Řekla jsem si, že už je to přeci jen dlouhá doba na to, abych pořád truchlila nad blbostí a podlostí Jamieho a abych metala blesky na holky, které jsou s ním teď. Můžu je jedině litovat. Pfff…
Tak Hanna vypadá, že jí je to upřímně líto a jak známe Jamieho, pokud s ní něco chtěl mít, dotíral tak dlouho, dokud to nedostal…Takže to ani tak není její vina…Zčásti…
A Berry?Je s ním až teď, načež má právo, takže proč se na ni zlobit? Zlobit se budu na Jamieho, ale jen někde, kde mě nikdo neuvidí. Povznesu se nad to. Nebudu mu dělat radost. Tak!
No takže ráno začalo slibně. Lidi kolem byli fajn, dostala jsem skvělé jídlo, potkala jsem Ginu, sála jsem se, vtipkovala, dokonce zamávala na Hannu a zazubila se na ní. Vypadala trochu škovaně, ale ona si zvykne.
Po jídle jsem začala mít chuť n procházku přírodou. Chtěla jsem vidět Visánek. Dlouho jsem tam nebyla. Nakonec jsem nešla sama, i když jsem to původně měla v plánu, ale šla se mnou Gina. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem s ní nikdy nikde na výletě, nebo tak něčem podobným, nikdy nebyla.
Přemístila jsem se do hitýlku a Gina a chvilku přišupajdila Letaxem. Vyšly jsme z hotýlku a šly tak nějak nazdařbůh…Došly jsme k velikému domu, ke kterému jsem se jako malá občas chodívala dívat. Připadal mi krásný a veliký…Gina mi řekla, že je už dlouho opuštěný. Jako malá tam prý s někým vlezla…No netrvalo dlouho a už jsme byly vevnitř.
Procházely jsme prázdným, zchátralým domem, kde pobíhala spousta myší. Dřív to musel opravdu být nádherný dům, ale teď to byla zevnitř rozpadající se ruina. Měla jsem tam špatný pocit….Nevím, co se tam stalo, ale jistě to nebylo nic dobrého. Gina se tam také necítila dobře.
Po prozkoumání vnitřní části domu jsme zamířily na dvůr. K našemu údivu byla zahrada upravená a vypadala, jako kdyby se o ní stále někdo staral…
V tu chvíli jsme to ucítila! Ten pocit, který máte, když se na vás někdo dívá. Bylo to tak jasné..! Tak citelné, jako kdyby se mě někdo dotknul.
Šeptem jsem to řekla Gině. I ona měla ten pocit. Přesněji řečeno řekla, že nás určitě někdo sleduje…
Nezdržovaly jsme se už moc dlouho. Měly jsme sice hůlky v ruce, ale nevěděly jsem, zda nás sleduje kouzelník, nebo mudla…
Jakmile jsme zamknuly branku, byla jsem klidnější.
Naše kroky potom vedly lesem, kudy jsme chodívaly jako malé. Říkaly jsme si, co jsme kde zažily a smály se tomu. V jednu chvíli byla Gina divná…Chtěla jsem ji vzít do toho seníku, kde jsme si kdysi s Orciniantem a Jamiem udělaly takovou..no klubovnu, nebo co to bylo. Pak nám to někdo zničil. Prý to byl medvěd, ale kdo ví…
No a když jsem Gině o tomhle místě pověděla, připadala mi divní..Nervózní…A asi k jejímu štěstí, jsme tu chajdu nenašly. Vypadala, že se jí ulevilo. Tolik toho o ní nevím..! Jak s ní vlastně můžu někam jít, když je pro mě stále cizím člověkem, o kterém jsem si dřív myslela, že je to největší zmetek pod sluncem..?!
No…To už je jedno.
Dorazily jsme zpět do visáku a vrátily se do Kotle. Byl ještě docela dost zaplněný a já se těšila na kus jídla. Přeci jen jsme prochodily s Ginou celé odpoledne. Sotva jsem ale dosedla, přišel ke mně Jamie. Všimla jsem si,m že tam je, ale ignorovala jsem ho. On mě ne. Poprosil mě, abych s ním na okamžik šla. Nechtěl mi říct o co jde a vyšel ven před Kotel.
Neochotně jsem vstala a vydala se za ním. Gina řekla, že na mě počká.
Zastavila jsem se kus od něj a co nejklidněji se zeptala co chce. Chtěl se projít. Já nechtěla…Přesto jsem ale šla. Zamířil, jak jinak, než do parku.
Tam mi začal vylévat srdce, jak je mu to vše líto, jak mě miloval a jak to vše byla největší chyba jeho života. Cítila jsem se vážně bídně, ale statečně jsem to kryla..si teda myslím. On pořádmluvil a mluvil a pak jsem začala mluvit já..Ani pořádně nevím, co jse mu říkala. Pamatuju si jen, že jsmehýbala pusou – a mluvila jsem klidně! – a on čučel do vody…a pak řekl, že toho lituje a skočil tam…
Byla tma a tak jsem nevěděla, jestli se mi to nezdá, ale nevynořoval se. Myslela jsem si, že je to zase jen jeho hloupý vtip, ale někde hluboko v duši jsem cítila pochyby. Bála jsem se o něj. Srdce mi bilo jako splašené, ale nepohnula jsem se. Jen jsem jako hypnotizovaná koukala na místo, kde se nad Jamiem zavřela voda. ..
Pak vyplaval.
Začala jsme na něj ječet, že je blbeček a blázen a on mi na oplátku pálil do obličeje, že jeho život pro mě nemá cenu nebo co. Nevěřila jsme vlastním uším.
Stála jsem na břehu s rukama zatnutýma vzteky a ječela na něj. Jak já se o něj bála! On tam stál v bahně mezi žábama, zmáčený jak hastrman a navztekaněna mě koukal. Neměla jse mu víc co říct.
Otočila jsem se na patě a běžela pryč. Do někoho jsem cestou vrazila, ale díky tmě a slzám jsem nevěděla kdo to byl. Možná jen strom, či co.
Než jsem dorazila do Kotle, uklidnila jsem se. Gina na mě čekala a zkoumala mě pohledem už od vstupních dveří. Posadila jsem se u ní a ona se vyptávala, co se dělo. Pověděla jsme jí to a moje slova potvrdil ještě příchod Jamieho, ze kterého kapala voda a bahno a žabincem smrdel na sto honů.
Nakvašeně ho sledovala, pak něco zamumlala, zvedla se a odtáhla ho pryč…Po zbytek večera jsem ji neviděla. Čekala jsem dlouho, ale pak jsem to vzdala.
Večer jsem ležela v posteli a přemýšlela nad tím vším. Došla jsem k závěru, že Jamie je jen manipulativní blbeček, co rád ovládá lidi kolem sebe a když už na ně nemá páky, začne hrát na city…Škrtám ho.Tečka.