18. zápis
A další den je za mnou.
Ráno bylo klasické. Nasnídala jsem se ale už doma. Když jsem dorazila do Kotle, překvapil mě čilý ruch, který tam panoval. Záhy jsem zjistila, kdo se o to postaral. Byl to jakýsi postarší páreček. Starý muž s holí tam vyprávěl o dracích a žena přibližně v jeho věku se mu pochechtávala a různě komentovala jeho vyprávění. Posadila jsem se kousek od nich u baru a pobaveně je poslouchala. Pak s epustili do toho modrovlasého kluka Gia…ach..Pořád si nemůžu to hloupé jméno zapamatovat! No prostě do toho kluka s modrýma vlasama, co se dřív motal kolem Giny. Říkali, že jistě měl nějakou nemoc a radili mu co s tím. Opravdu jsem se bavila.
Na chvíli se ukázal Nesstor. Jak je vidět, zvykl si se mnou povídat a tak jsme spolu opět strávili nějakou chvíli v plynulém rozhovoru. Mezitím se páreček kouzelnických důchodců kamsi vypařil.
O malý rozruch se postarala taková podivná obludka, co přiběhla do Kotle z Příčné. Nikdy jsem nic takového neviděla. Bylo to jako holá opice s hubenýma rukama a drápama na prstech.Kůži to mělo pevnou už na pohled a hodně, hodně tmavou. Skoro černou. Na zádech to mělo veliká blanitá křídla a tlamu něco mezi opicí a drakem. Nepěkné stvoření. A ječelo to a skřehotalo, až to tahalo za uši.
většina dětí byla naštěstí pryč . Já a Nesstor jsme vyskočili na nohy, já na to seslala pro jistotu klec a Nesstor zamířil na Ministerstvo pro odborníky. Třeba jim něco uteklo..nebo by nám alespoň poradili co je to zač a zda je to nebezpečné. Bylo ale jasné, že se to nemůže dostat do Londýna. To by byl poprask.
Z klece se mi to dostalo poměrně snadno. Sledovala jsem to tedy a byla rozhodnuté, že pokud se to jen trohu podezřele pohne, sešlu na to omračující kouzlo.
Pak jsem uslyšela prásknutía kousek od nás stála ta babča. Zeptala jsem se jí tedy, zda neví co je to zač. Koukla na tvora, zamžourala a tvář se jí rozjasnila v širokém úsměvu.
„To je můj Freddy!“ zaskřehotala a vydala se k tvorovi.
No nebyla jsem si jistá, jestli jí mám nechát k tomu jít, ale vypadalo to, že i tvor je nadšený její přítomností. Ještě chvíli tam něco brblala, než jí to zvíře vyhuplo na záda – babča trochu zahekala – a vrátila se na Příčnou. Byla jsem z toho trochu paf, protože jsem pořád nevěděla co to bylo (žena říkala něco to je skřehotavé cosi).
Zbytek dne proběhl docela v poklidu. Děda se vrátil a na celý kotel halasně vyprávěl a svých zážitcích s draky.
Večer se ukázal ještě jakýsi muž s propáleným pláštěm…Další přišel zakuklený chlápek co se posadil k baru. Zjistila jsem, že je to jeden z Bystrozorů a hned mi bylo líp. Jediné co po mě chtěl bylo to, abych zašla za Hannou a vymámila z ní zpět lahev Whisky, kterou během večera sebrala ze stolu. Bylo mi to proti srsti, protože jsem si připadala trapně, ale nakonec Hanna poslechla a lahev vrátila na místo, kde ji sebrala.
Pak už jsem jen posedávala, koukala kolem a upínala svou mysl k posteli s peřinou. Když už byla pokročilá noc, zašla jsem nahoru za Michelle a zeptala se, zda by nevadilo, kdybch už odešla. Nic nenamítala. Malý šok mi tam způsobil pavouk obřích rozměrů. Upalovala jsem z Kotle o to radši.