44. zápis
Den za dnem jsem chodila k Mungovi, abych se podívala na Michaela a ujistila se, že je v pořádku…Že se rány hojí a on se zotavuje. Rány, které mě prve tak vyděsily a o kterých jsem si říkala, že jistě nejsou tak strašné, jak si myslím, byly ještě horší, než jsem sama čekala. Rosalinda i další lékouzelníci dávali Michaela týdny do kupy. Lili do něj spousty lektvarů a sesílali na něj koiuzla, která ani neznám.
Výsledek byl ale vidět. Michael sílil den ode dne. Ačkoliv se snažil při mých návštěvách tvářit, že o nic nejde, viděla jsem na něm, jak se přemáhá, aby nedal svou bolest a slabost najevo. Několikrát se mi podařilo přijít ve chvíli, kdy spal. Proseděla jsem tak u něj celé hodiny…
Včera Michaela propustili domů. Dochází jen na převazy, ale jsou už spíše jen kontrolní. Mám pro případ potřeby doma zásobu lektvarů proti bolesti, ale Michael je odmítá. Vtipkuje a zajímá se o to, kdy se bude moct vrátit do práce.
Můj případ byl mezitím oficiálně uzavřen a byla jsem pochválena vedením. Potěšilo mě to, ale ve stínu mysli, někde hodně vzadu, mi zůstala myšlenka na to, že jsem i přes úspěch a dopadení zklamala…