5. zápis
Je tu posledních pár dnů do odjezdu studentů do školy a kolem začíná panovat čím dál větší zmatek. Jako každý rok, ostatně…
Všude je shon a zmatek. Pořád někdo haleká a střílí jiskry z hůlky. Letos mi to ale nevadí tolik jako jindy. Zčásti proto, že na mě zase doléhá nostalgie, zčásti proto, že si dělám hlavu kvůli tomu, že se mi z Ministerstva stále neozvali a samozřejmě také proto, že se Paul stále neobjevil. Neukázal se, nenapsal..Nikdo o něm nic neví. Jako kdyby se propadl do země…Jen doufám, že se nepřidal k nějakým špatným lidem, nebo že se mu něco nestalo…
Včera večer se také stala strašná věc, která mě na chvíli vytrhla z dumání nad tím, kde bych ho ještě mohla hledat.
Ukaovala jsem jednomu prvákovi kde co koupit a jak pořádit. Když jsem se vrátila do Kotle, byl všude klasický ruch. Tedy alespoň já jsem si myslela, že je to běžný ruch. Nebyl.
Sotva jsem se stačila pozdravit s Hannah, už mě kdosi volal, abych šla ven před Kotel, že se tam stalo neštěstí.
Rychle jsem stáhla plášť a hůlku skryla před očima případných mudlů. Z ruky jsem ji však nedala.
N aulici už stál pěkný hlouček děcek, takže jsem pořádně neviděla, na co tak civí. Když jsem se prodrala skrze ten malý dav, naskytl s emi pohled na kaluže krve. Uprostřed té největší ležel nějaký malý kluk. Někdo říkal, že měl jít do prváku…Kdo ví, jestli to nebyl nějaký mudla.
Prý ho srazilo auto, ale to nikde nebylo vidět. Pachatel nejspíš ujel.
Všichni okolo jen čučeli a nic nedělali. Sama jsem šla tedy k němu, abych zkontrolovala, jestli ještě nežije, zda se mu dá ještě nějak pomoci. Přes rameno jsem volala, aby někdo zaběhl k Mungovi pro pomoc a snažila se dostat kluka z místa. Pořád okolo jezdilo dost aut. Než mi někdo přišel pomoct, objevil se jakýsi lékouzelník a postaral se o něj.
Pak už se všichni začali rozcházet. Já zamířila domů, abych se převlékla a umyla. Byla jsem zamazaná od krve.
Paul ale nikde nebyl.